Den blbec

Ten den když šel z práce domů, měl v tašce už sklenici s polívkou, kterou mu v jídelně dali od cesty jako bonus, když opouštěl dílnu a šel domů. Pak ještě koupil vejce, které koupil, protože je potřebovali. A pak ty zmíněné botky. Ty umístil v tašce , bohužel až nahoru. Až nahoře měl tu krabici uloženou, nad sklenicí s polívkou a nad těmi vejci. Pozdě si uvědomil, že botky při houpavé, rozdováděné chůzi s taškou v rozjásaném pohybu, by mohly vejce rozbít, a že by se mamka zlobila. Pozdě, až před na posledním schodu před dveřmi vše přerovnával, aby křehké věci nebyly dole, nýbrž nahoře. Nebyla to akce snadná, zakopl přitom, a jedno z vajec se mu v jeho silné paži rozbilo, sklenici s polívkou potřísnilo, stala se kluzkou a když ji vytahoval vyklouzla mu z jeho silné paže a pěkně si to skákala po schodech až dolů do přízemí. Tam se ale nerozbila, protože se rozbila už nahoře. Tom vyděšen spouští, co vznikla, držíce se za hlavu, zapomněl, že současně drží v dlani i to křáplé vejce, čímž i jeho potřísnilo.
Hlavně že boty v krabici zůstaly nepotřísněné, říkal si Tom a šel se s nimi pochlubit k mamince. Maminka, když krabici otevřela, jen zařvala: „Koupil jsi obě boty pravé??“ To Tom ale nevěděl. Hned se rozhodl přebytečnou botu v obuvnictví vrátit. Chtěl přeskákat rozlitou polívku na schodišti co nejrychleji, raději dolů sjížděl po zábradlí dolů, ale tam se nezabil. Málem se zabil až na kapotě auta do kterého vrazil na ulici, protože fakt moc spěchal kvůli té jedné botě levé, aby mu ji neprodali. Co bylo dál už se neví, říkal, že už není co vyprávět, protože botu prý už prodali, takže příběh tím skončil.